Strážník v I. polovici čekatelské doby

Uniforma je šita z jemného sukna nebo česané příze, podle střihu předepsaného Věstníkem Ministerstva Vnitra z r. 1938 čl. 79, který nahradil dosavadní Vládní nařízení z r. 1931, čl. 59.

Sako v barvě tmavomodré má dvě našité boční kapsy a dvě našité náprsní kapsy s příklopkami zapínanými vždy jedním malým, stříbrným, stejnokrojovým knoflíkem s malým znakem. Sako se zapíná na 7 velkých, stříbrných, stejnokrojových knoflíků s malým státním znakem. Pololežatý límec je ztužen plstěnou vložkou a opatřen dvěma háčky k zapínání. Vpředu na obou koncích límce jsou přišity výložky a na nich příslušné distinkce (odznaky). Výložky jsou soukenné, barvy světle červené. Tvar je podlouhlý o rozměrech 5 cm x 11 cm a vybíhá na zadním konci ve špičku v pravém úhlu. Okraje saka, límce a patek jsou lemovány suknem barvy výložek. Při pohledu zezadu je vidět, že sako má dělená záda.
Dole, na zadní straně rukávů, jsou našity dva malé, stříbrné, stejnokrojové knoflíky.

Dvoutónová píšťalka z bílého kovu je připevněná za knoflík služební blůzy pletenou šňůrkou barvy výložek.

Služební postavení, respektive hodnost se vyznačuje růžicemi z matného tombakového plechu barvy bílé nebo ze stříbrného dracounu na výložkách saka, po stranách čepice a přilby a na polní čapce.

Růžice jsou u služebních hodností až do policejního kapitána třícípé a u vyšších služebních hodností, počínajíc hodností policejního štábního kapitána pěticípé, na výložkách saka ve velikosti 18 mm a na čepici, přílbě a polní čapce 15 mm.

K uniformě se nosí dlouhé rovné kalhoty z jemného sukna nebo česané příze v černé barvě. Do zevních švů obou nohavic je všita lemovka v barvě výložek.

Taktéž se nosí rajtky, neboli kalhoty do bot dle dobové terminologie. Kalhoty do bot jsou z černé, u jízdy z tmavošedé látky. Od pasu ke kolenům jsou nohavice široké, od kolen dolů přiléhají těsně k lýtkům. Na dolním konci každé nohavice je rozparek dlouhý asi 20 cm s třemi dírkami. Ústí nohavice jsou lemována.

Ke dlouhým kalhotám se nosí černé boty (nikoli polobotky). Boty nesmějí mít nápadné ozdoby. Ke kalhotám do bot se nosí černé vysoké boty nebo černé kožené kamaše.

Policista je vybaven služební přilbou z černé ztužené plsti. Vpředu je umístěn stříbrný kovový odznak, na jehož tmavočerveném podkladu je střední státní znak. Na spodní části odznaku přilby je umístěno služební číslo dotyčného. Kolem přilby je připevněn stříbrný kovový pásek 14 mm široký. Po stranách přílby jsou stříbrné kovové růžice s tlačenými lvími hlavami, na nichž je upevněn stříbrný kovový kroužek, který připojuje ozdobu v podobě šupinovitého stříbrného kovového podbradku. Okraj přílby je olemován bílou žestí 7 mm širokou.

Ke stejnokroji se též nosí čepice – brigadýrka, která je rovněž zhotovena z jemného sukna nebo česané příze bary tmavomodré. Dýnko je od spodní části čepice odděleno lemovkou barvy výložek. Kolem spodku čepice je stuha z černého moiré. Štítek je z černé lakové kůže. Podbradník je splétaný ve stříbrné barvě, ukončený na každé straně jedním malým, stříbrným, stejnokrojovým knoflíkem. Na čepici jsou po stranách růžice určující hodnost.

Služební opasek je z tvrdé kůže, 4,5 cm široký a 4 mm silný a zapíná se mosaznou přezkou se dvěma trny. Na opasku je 1,5 cm široká posuvka, kterou se po zapnutí provléká volný konec opasku. Na něm je navlečeno kožené pouzdro s pistolí vz. 27.

Součástí stejnokroje mohou být šedé kožené, nebo pletené rukavice. Při zvláštních reprezentačních příležitostech z bílé jelení kůže nebo glazé. Letní rukavice jsou nitěné stejných barev.

Policista má pod sakem na koženém opasníku připevněnou služební šavli vz. 24/ 27. Šavle má hladký koš a dva nezdobené úponky. Délka šavle se řídí výškou postavy a při zavěšení dosahuje ke kotníku levé nohy.  Ke koši je uvázán třapec, zhotoven ze střídavě stříbrných a červených šňůrek.

Obušek je zhotoven z černě lakované elastické pevné pryže s uvnitř vloženou na třikráte zatočenou plátěnou vložkou. Délka obušku je 40 cm, šířka na horním konci 32mm na dolním pak 27mm. Na horním konci jest průvlek pro kožený řemínek.

 

Autor: Miloslav Vlasák