Policejní komisařství Karlovy Vary

Historie policie v Karlových Varech

Policejní úřad sídlil po první světové válce na radnici v Mlýnské ulici. Počet policistů se zvýšil, takže ke dni 1. května 1923 stav činil: 1 vrchní strážmistr, 3 strážmistři, 6 komandantů, 38 vrchních strážníků, 24 strážníků a 5 agentů.

Policejní inspekci tvořil inspektor, kancelista, diurnista, strážmistr a strážce vězení. Vrchní inspektor Bartl si roku 1919 zažádal o penzi a jeho úřad převzal Stein s titulem policejního ředitele. Jemu byl dán k ruce komisař Hans Fuchs. V roce 1921 byly změněny uniformy především v tom smyslu, že dosud užívané bodcové přilby nahradily čepice. Strážnice byly na radnici, v Pražské ulici a v domě č.p. 580 Bohemia v Nádražní ulici. Obecní arest měl na starosti dohlížitel.

Postátnění komunální policie a založení Komisařství v Karlových Varech

Vláda byla zákonem o obecním zřízení ze 7. února 1919 č. 76 Sb. a zákonem ze 16. Března 1920 č. 165 SB. oprávněna přebírat do své správy městskou policii. Protože Karlovy Vary nebyly pro ni spolehlivým územím, bylo velmi důležité, v čí rukou bude policie. Dne 26. září 1919 podala okresní politická správa ministru vnitra dobrozdání k této otázce: "Město Karlovy Vary má svou policii v největším pořádku, služba jest vykonávána přesně a skutečně se nejeví žádné nedostatky. Dokonce ani v politickém směru nelze zdejší policii žádných výtek činiti. Ač by se dalo očekávati, že v německém městě dnes, kdy je státní autorita tak uvolněna, ledacos by trpěno být mohlo, co ze stanoviska politiky nebylo by žádoucím. Naopak! Městská policie pracovala přes svůj německý ráz objektivně ve smyslu politické správy a i v těch největších dobách se osvědčovala".

Okresní hejtman nedoporučoval postátnění, pokud by se jednalo jen o Karlovy Vary. Kdyby však došlo k postátnění ve všech větších městech, nedalo by se to považovat za zvláštní zásah proti Karlovým Varům. Tento případ skutečně nastal. Jednalo se o postátnění v Chebu, Karlových Varech, Mostu, Duchcově, Litoměřicích, Ústí nad Labem, Brně, Opavě, Znojmě a dále měla být vytvořena policejní ředitelství v Liberci a Moravské Ostravě. Ke Karlovým Varům ovšem přiléhalo několik obcí, které s nimi tvořily jedno centrum. V dobrozdání hejtman zdůraznil, že pokud by k postátnění došlo, musely by být do policejního rajónu zahrnuty i tyto obce, jejichž připojení ke Karlovým Varům se v té době jevilo jako pravděpodobné. Německá města podněcoval k odporu Verband der deutschen Selbstverwaltungskörper, sídlící v Teplicích. Svaz psal petice a protesty, vybízel města k odporu proti příslušným státním nařízením.

Vyhláška ministra vnitra o zřízení policejního komisařství v Karlových Varech.

Příkaz o postátnění policie, které se mělo uskutečnit 1. května 1923, přišel 27. dubna. Postátnění bylo tedy provedeno téměř ze dne na den. Karlovarská městská rada zřejmě počítala s tím, že se jí podaří udržet policii ve své správě. Proto ji tento úkol zastihl zcela nepřipravenou. K provedení postátnění přijela z Prahy dne 27. dubna komise v čele s dr. Heissingerem, ministerským radou. Do čela státní policie byl postaven policejní rada JUDr. Wottava, jmenovaný ministerstvem vnitra, jehož zástupcem byl vrchní komisař Mleziva.

Vládní rada JUDr. Adolf Wottava.

Komisariát zahrnoval Karlovy Vary, Rybáře, Drahovice a Tuhnice. Také přihlašovací agenda nyní náležela státu.

Působnost komisařství zahrnovaly následující úkony:

  • Zachování veřejné bezpečnosti, jakož i veřejného pořádku a pokoje

  • Záležitosti ohlašovací, cestovních listů a cizinecké, jakož i záležitostí všeobecných občanských legitimací

  • Spolkovou a shromažďovací policii

  • Tiskovou policii

  • Péči o bezpečnost osoby a majetku

  • Péči o bezpečnost a snadnost dopravy na cestách po stránce v předešlém bodě dotčené a policejní záležitosti při vozbě železniční a při letecké dopravě

  • Výkon zbrojní a nábojní policie, jakož i bezpečnostně policejní ustanovení předpisů o třaskavinách

  • Divadelní policii, povolovat všechny veřejné produkce a výstavy (kromě divadelních koncesí, kinematografických licencí a povolení pro šantány a cirkusová představení), schvalovat předkládané programy a texty písní, povolovat maškarní plesy, veřejné plesy a taneční hudby

  • Dohled k výčepům, hospodám a zájezdním hostincům, kavárnám, noclehárnám, veřejným shromaždištím a zábavním místům a k podobným podnikům, dozor ke hrám na veřejných místech a vykonávat předpisy o policejní hodině zavírací

  • Policii mravnostní

  • Policii čelední

  • Výkon řádu pro fiakry

  • Policejní právo trestní na základě cís. Nařízení ze dne 20. dubna 1854, č. 96 ř.z., podle působnosti policejnímu komisařství dané

  • Policejní úřední úkony podle ustanovení zákona ze dne 11. července 1922, č. 241 Sb. z. a n.

  • Vynášet nálezy, aby byl někdo postrkem odveden a vyhoštěn podle zákona ze dne 27. července 1871, č. 88 ř. z. jakož i aby byl postaven pod policejní dozor

  • Policejní úřední úkony podle ustanovení trestního řádu soudního.

Stát převzal 1. května 1923 celkem 36 městských policistů, kteří téhož dne složili přísahu. Zbývajících 31 policistů mělo být z věkových důvodů penzionováno a péči o ně převzalo na pět let město. K provedení tohoto úkolu město jmenovalo 29. dubna 1923 svou komisi. Místo nepřevzatých policistů jmenoval stát nové, české. Ti policisté, kteří byli převzetí, se museli smířit s tím, že od nynějška pro ně platí stejné předpisy, jako pro ostatní státní zřízence, tj. především, že mohou být kdykoli okamžitě přeloženi třeba do českého prostředí bez ohledu na jejich rodinné zázemí. Ve dnech 29. a 30. dubna 1923 se konaly mimořádné schůze městské rady, na nichž bylo usneseno žádat o převzetí všech policistů do státní služby. To se nestalo. Situaci komplikoval nejen společný odpor DNP a sociálních demokratů z národních důvodů, ale i rozpory uvnitř městské rady, v níž postátnění policie bylo pro sociální demokraty záminkou k útokům na vládnoucí DNP, která prý stále prokazuje svou nenávist k dělníkům a nedokáže se o ně postarat (tj. o nepřevzaté policisty).

Policisté, kteří byli převzati státem, dostali lhůtu jednoho roku k tomu, aby se naučili česky. Dne 1. května 1924 složili zkoušku z češtiny, 27 jich bylo převzato definitivně, dvěma, kteří zkoušku nesložili, byla lhůta prodloužena o půl roku, čtyři byli propuštěni z věkových důvodů, zbývající tři, o nichž se nemluví, patrně odešli ještě během zkušební doby. Stát také převzal strážníky, kteří sloužili v Rybářích, Tuhnicích a Dalovicích. 1. května 1924 zřídilo město vyšetřovací úřad, který měl v náplni své činnosti tu agendu, kterou nepřevzala státní policie. Současně město ustanovilo ze státem nepřevzatých policistů stráž, která vykonávala dozor v městských lesích a na vycházkových cestách.

Příslušníci policejního komisařstí Karlovy Vary.

V roce 1925 byla strážnice z radnice přemístěna do domu Hans Sachs č.p. 133 ve Vřídelní ulici. O tyto prostory město pečovalo ještě pět let, pak za ně dostávalo nájem. Komisařství bylo umístěno v budově Trautwein mezi Hlavní poštou a kinem Čas. V září 1936 byly zadány zemní práce na stavbě nového sídla státního policejního úřadu. Na jaře roku 1938 byla stavba v Obere Schillerstrasse 12 dokončena (dnešní I. P. Pavlova) a 1. března 1938 se ředitelství přestěhovalo. V nové budově však policie setrvala jen 7 měsíců do obsazení Německou armádou.

Rozhodnutím ministra vnitra ze dne 29. října 1936 se státnímu policejnímu úřadu v Karlových Varech dostalo označení „policejní ředitelství“.

Vyhláškou ze dne 21. listopadu 1936 č. 292 Sb. byl dosavadní obvod Karlovarského ředitelství rozšířen o území obcí Pirkenhammer (Březové) a Olšových Vrat.

Výše uvedenou vyhláškou se rozšířil správní obvod státního policejního úřadu v Karlových Varech na ostatní obce politického okresu. Vyhláška tedy stanovila, že v obcích politického a jáchymovského okresu vykonávali částečnou působnost exponovaní úředníci jménem státního policejního úřadu. Jako sídla exponovaných úředníků byly určeny obce Nejdek, Boží Dar a Jáchymov.

Záznam o přeložení velitele státní policie v Jáchymově.

Představitelem policejní expozitury v Nejdku byl ustanoven Dr. Koška. Expozitura se nacházela v budově č. 409 (dnešní budova KB) ve 2. patře. Službu vykonával nezjištěný počet civilních strážníků a kancelářských pomocníků. V zápise Nejdecké městské kroniky ze dne 14. prosince 1936 stojí, že výkon komunální policie zůstal nedotčen. K jejímu postátnění ve městě tedy nedošlo.

Vyhláškou ze dne 14. dubna 1937 č. 59 Sb. byla zřízena expozitura v Lokti, kde vykonával částečnou působnost státního policejního úřadu v Karlových Varech jménem jeho přednosty exponovaný úředník.

Představitelé státního policejního úřadu Karlovy Vary

1923 - přednosta: policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1924 - přednosta: policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1925 - přednosta: policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1926 - přednosta: policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1927 - přednosta: policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1928 - přednosta: policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1929 - přednosta: policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1930 - přednosta: policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1931 - přednosta: policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1932 - přednosta: vrchní policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1933 - přednosta: vrchní policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1934 - přednosta: vrchní policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1935 - přednosta: vrchní policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1936 - přednosta: vrchní policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1937 - přednosta: vrchní policejní rada JUDr. Wotava Adolf

1937 - od 23. 2. 1937 - přednosta: policejní komisař JUDr. Lev Němeček

1937 - od 1. 7. 1937 - přednosta: vrchní policejní rada JUDr. Karel Herr

1938 - přednosta: vládní rada JUDr. Herr Karel

 

Jmenování ředitele policejního ředitelství K.V.

Vrchní policejní rada JUDr. Karel Herr.

 

 

Zdroje : Městská policie Karlovy Vary (www.mpkv.cz); portafontium.cz; kvmuz.cz;

Andrea Löw – Die Verfolgung und Ermordung der europäischen Juden durch das nationalsozialistische Deutschland 1933 – 1945, Band 3. Deutsches Reich und Protektorat Böhmen und Mähren September 1939 – September 1941

Tomáš Herajt – Historie Policie v letech 1918 – 1945 Policejní ředitelství v Plzni

 

Za odbornou pomoc děkuji pánům Ing. Josefu Mackemu, PhDr. Vladimíru Brůžeňákovi, Radku Športeňovi a Miloši Bernartovi, paní Kateřině Benešové za překlad německých textů z kronik.  

 

Autor: Miloslav Vlasák