Spodní prádlo

Symbolem ženskosti je prádlo. Slušná žena oblékala prádlo světlé barvy. Jen k černým šatům si přes něj přetáhla černé kombiné. Černé prádlo bylo k vidění u žen lehkých mravů.

Spodní košilky-kombiné.

Prádlo byl nejméně proměnlivý oděv v dámském šatníku. Bylo střiženo přesně na míru, aby nikde nepřebývalo, ba naopak, muselo postavu spíše obepínat. Denní košilka kopírovala tvar korzetu, podprsenka musela padnout jako ulitá. Kalhotky se rozšiřovaly až od boků, pod pasem těsně přiléhaly k postavě a nezpůsovaly tak po oděvem záhyby.

Základem, bez kterého se žádná žena neobešla byla podprsenka, kalhotky a krátká košilka či kombiné. To bylo velmi spjato se sexualitou. Bylo prvním kouskem oděvu, který muž spatřil po té, co žena odložila šaty. Podprsenka se nenosila jen pod šaty s odhalenými zády.

Spodní prádlo.

Korzety byly stále oblíbené. Nebyly to již korzety šněrovací a s kosticemi, ale moderní korzety, které tělo formovaly elastickým materiálem. Korzety sahaly buď do pasu, častější však byly korzelety, které sahaly přes boky a jejich součástí byla i podprsenka. Její střih prsa nestahoval, ale naopak podpíral.

Smyslem korzetu nebylo vytvořit vosí pas, ale celkově zeštíhlit a zpevnit postavu.

Korzety a korzelety se vyráběly z balónového hedvábí a lastexu. Lastex byl v podstatě látka prošitá gumičkou. Dobově byl označovaný jako elastická pryžová nit.

Guma se stala nejpoužívanějším materiálem, který všem bokovkám, korzetům i pasům dodával pružnost. Zároveň byla pohodlnější než starší neelastické korzety.

Výrobci zdůrazňovaly zdravotní výhody, jako jsou správné držení těla, modelování postavy matek po porodu. Břišní pasy byla prezentovány jako zdravotní prostředek.

Nejznámější značkou byla Wegena. Vyráběla šněrovačky, pásy, podprsenky i bokovky.

Prádlo se nechávalo šít přímo u švadlen, které se na jeho výrobu přímo specializovaly nebo jej bylo možné zakoupit již hotové v obchodních domech. Dalo se ušít i doma, ale materiál jako byl triokotýn dal pořádně zabrat. Proto bylo lepší si prádlo doma nastříhat, ale nechat ho ušít na speciálním stroji.

Spodní prádlo se šilo z trikotýnu, lavabu, pracího saténu a některé z jemného prádlového batistu. Tradiční byly batistové košilky s úzkými ramínky, které byly oblíbené hlavně na vesnicích. Šily se i z plátna, na kterém se aplikovala oblíbená dírková výšivka někdy doplněna i stonkovou. Na osobní prádlo se hodily i ažurové ozdoby a krajky. Z předchozích století přetrvávají v šatnících i košilky s rukávky střiženými vcelku a s krajkovým lemem výstřihu s provlečenou stužkou. Stejný střih měly i dětské košilky. Prádlo bylo většinou jednobarevné ve světlých odstínech, módní byly i kvítečkové vzory.

Spodní prádlo.

Prádla se přešívání tolik nedotklo jako jiných oděvů. Šilo se z jemných látek a onosilo se proto velmi rychle. Poprsenka či podvazkový pás se daly případně i uháčkovat, ale zdaleka se nevyrovnaly klasickému prádlu.

Punčochy

V zimních měsících se nosilo tzv Jägrovo prádlo. Tímto prádlem se označovaly dlouhé vlněné podvlíkačky. O poznání přitažlivěji vypadaly hedvábné punčochy tzv. pavučinky. Šev na zadní straně lýtka zeštíhlil a protáhl nohu. Jeho funkce byla ryze estetická. Musel procházet středem lýtka. V roce 1939 stály hedvábné punčochy 10 K. Dívky řešily nedostupnost hedvábných punčoch malováním švu vzadu na lýtku. K tomu se používala tužka na obočí.

Na trhu byly též speciální punčochy z dvojího hedvábí s názvem Reana. Byla to kombinace hedvábí a umělého měďnatého hedvábí. Punčochy byly pevnější a stály 14 K. Punčochy byly velice náchylné k poškození. Praly se pouze v ruce, nesměly se ždímat, pouze lehce vymačkat a nechat uschnout ve vodorovné poloze. Přes veškerou péči očka povolovala a punčochy ztrácely pevnost a elasticitu. Oka pak praskala velmi snadno. Stačil otlak na noze či zatrhnout šperkem při natahování. Náchylný byl též lem, kam se připínala spona podvazku. Proto si je ženy zpevňovaly řetízkovým stehem.

Novinkou bylo nošení dřeváčků, do kterých se nosila bosá noha. Ženy k nim proto volily světlé ponožky, které ohrnovaly, aby nevypadaly sportovně nebo chodily na boso. Byť dle konzervativních dobových představ nesměla dáma chodit na boso, přesto se čím dál více moderních žen punčoch zříkalo. Noha však musela být hladká, zbavená chloupků. Otevřené sandály umožnily ukázat pěstěné nalakované nehty na nohou. Pedikúra u Bati byla dostupná a tedy stále rozšířenější.

Hedvábné punčochy byly za války nedostupné. Obyčejné punčochy z měďnatého hedvábí, příze či rayonu bylo možno dle lístkového systému zakoupit jen pět balení za rok. Pak už ovšem nebylo možné zakoupit ponožky.

Dál evšak platilo, že vyjít si ven v anglickém kostýmku naboso je zcela nepřípustné. Noha v punčoše vypadala lépe, sjednocovala stejně jako pudr barevnost kůže.