Ať už si žena zvolila jakýkoliv sport, potřebovala pohodlný, praktický, ale též slušivý oděv. Kolik sportů, tolik oděvů. Existovaly však i universální letní a zimní oděvy.

Oděvy pro letní sporty

Universálním oděvem pro letní sport byly například bílé kalhoty či šortky, pletený pulover s proužky a krátkým rukávem. Ten mohl mýt i podobu živůtku, připomínající dnešní tričko. Šily se z trikotýmu nebo se háčkovaly a pletly z jemné vlny a hedvábí. Sportovní úbor byl nejkratším ženským oděvem. Sukně mohla končit nad koleny, šortky bykly ještě kratší.

Nejoblíbenější barvy pro letní sporty byly bílá a modrá, doplněná červenou, z které byl třeba šátek nebo stuha do vlasů.

Na všechny letní sporty se hodily i komplety, které se inspirovaly pánskými bombaj saky. Typickým znakem byly nakládané kapsy, pásek na přezku a k tomu šortky s puky. Bylo možno obléci obyčejné tričko s límečkem či pletený svetřík. Novinka byla halenka – micky, která se oblékala po hře na plátěné šaty. Byla to v podstatě předchůdkyně dnešní mikiny. Jednalo se o oděv na horní polovinu těla z elastického materiálu, s manžetami na rukávech a v pase.

Oděv na kolo

Pro ženu bylo přípustné jak dámské kolo, tak kolo pánské. 

Pánské kolo se hodilo pro vysoké a štíhlé dívky. Byly ale nezbytné kalhoty, šortky nebo kalhotová sukně. Kalhotová sukně musela mít dobrý střih, aby nepůsobila jako neforemné kalhoty, ale jako sukně. Šortky se hodily jen pro mladé dívky, které měly pěknou postavu. Nehodily se ale do města. 

Dámské kolo bylo vhodné pro ženy plnějších ženských tvarů. Dámské kolo bylo s oblým rámem a barevnou síťkou, která byla připevněna k blatníku a jeho přidržovacími vzpěrami a bránila tak zamotání sukně do kola. Na dámské kolo byl větší výběr oděvu. Sukně neměla být z příliš lehkého matriálu, aby nepoletovala a neodhalovala víc, než se slušelo. Nevhodné byly i plisované sukně, jejichž plisování se při sezení na kole rozsedělo. 

Ke kalhotám i sukni se nosila košilová halenka, světřík nebo krátký kabátek. Velmi praktická byla skladná větrovka. Prádlo bylo vhodné pevnější, aby chránilo tělo před otřesy. Podprsenka s důkladnými ramínky, měkká pevná bokovka a kalhotky.

Pro delší cyklistické výlety byl nutný sportovní kostým a k němu nepromokavý kabátek z balónového nebo olejovaného hedvábí do deště. Na jaro se nosil komplet kalhot podkasaných pod koleny a kabátku, který připomínal vojenskou blůzu. V létě stačily halenka a plátěné kalhoty.

Barvy se doporučovaly v odstínech šedé a světle hnědé.

Oděv na tenis

Tenis nikdy nepatřil ke sportům, které byly dostupné všem. Pokud si žena pořizovala nový sportovní oděv, bylo vhodné myslet na jeho na jeho širší využití. Takový komplet měl obsahovat šortky, halenku a sukni. Šortky se šily z prací látky a zapínaly se na bocích. Halenka byla jednoduchého košilového střihu, aby ji bylo možné obléci na výlet, případně pod kostým. Ušita mohla být z lehkého piku nebo bílého pracího hedvábí. Jednoduchá zvonová sukně z nemačkavého plátna, která se nosila přes šortky a která byla propínací po celém předním dílu doplňovala trojdílný komplet. Kapsy se šily zapínací, aby při hře nevypadávaly věci v nich uložené.

Sportovní úbor pro tenis.

Pokud si žena chtěla tento komplet vzít jako letní šaty, stačilo jej doplnit barevným kapesníčkem nebo páskem. Sukně se dala použít i na kolo.

Obuv pro tenis vznikla již za první republiky a jednalo se o plátěné tenisky s gumovou podešví. Baťa vyráběl celou řadu tohoto typu obuvi.

Oděv pro jízdu na koni

Jízda na koni byla pro ještě užší společenskou vrstvu než-li tenis. Ženy stejně jako muži oblékaly rajtky, bílou košili s károvanou kravatou a sako pánského střihu nebo ženštější přiléhavý kabátek. Na hlavu se hodil sportovně laděný baret, na nohy jezdecké holiny.

Oděvy pro zimní sporty

Oděvy pro zimní sporty a radovánky nebyy tak pestré, jako ty pro léto. Pro většinu zimních sportů, kromě lyžování, byla pro ženu stále doporučována sukně. V sukni se bruslilo i sáňkovalo.

Kostkovaná vlněná sukně doplněná dyftýnovým kabátkem s kapucí byla universálním ženským zimním oděvem.

Oděv na bruslení

Nejoblíbenějším sportem ve městě bylo bruslení. Tradičním oblekem na brusle byla skládaná sukně a vesta s pletenýmy rukávy. Vesta byla ušita ze sukna, dyftýnu nebo kůže. Rukavice se nosily pletené a prodloužené, aby do nich nepadal sníh. Do vyhřívaných hal nosily dívky šaty s krátkými sukněmi do zvonu. Ty bohatší je měly lemované kožešinou. Stejně jako sukně se daly doplnit svetrem. Pro plnoštíhlé ženy a dívky byla vhodným oděvem kalhotová sukně.

Úbor na bruslení pro mladé dívky.

Oděv na lyžování

Lyžování mělo za první republiky a za protektorátu zcela jinou podobu než dnes. Lyžovalo se doslova všude, na sebemenším kopečku. Lyžaři si kopec upravovali samy tzv. ušlapáním. Nebyli tedy závislí ani na vlecích ani na sjezdovkách, jako v dnešní době. Pořádaly se lyžařské kursy pro začátečníky i pokročilé a to každou neděli na Pankráci. Po Mnichovu 1938 byly Češi připraveni o nejoblíbenější destinace, kterými byly Krkonoše, Jeseníky a Šumava.

Nejčastějším lyžařským oblekem byl tzv. norský oblek, který sestával ze širokých dole stažených kalhot a krátkého kabátku. Mládež ale dávala stále větší přednost pumpkám nebo širokým kalhotám podkasaným pod koleny. K nim se nosily kamaše nebo silné, často kostkované punčochy. Těsně před válkou se objevují i šponovky. Šily se z elastických látek a typické pro ně byly puky a gumička na stažení pod patu. Kabátek tvarem a střihem mohl vycházet z vojenských blůz. Měl čtyři nakládané kapsy se zapínáním na knoflíky, pásek a ležatý límeček. Ideální materiál byla impregnovaná látka. Na ramena se často vkládala kožená sedla proti promoknutí. Na rukávu byla často našita malá kapsiška na jízdenky či peníze. Pod kabátek se nosil svetr a flanelová halenka.

Oděv pro lyžování a horskou turistiku.

Velký hit byla nepromokavá větrovka z balónového hedvábí, na které se nedržel sníh. Byla vzdušná, pohodlná, skladná. V pase byla stažená stužkou nebo byla na gumu. Manžety bývaly připleteny ze zbytku vlny. Pod ně se oblékal svetr vysoko ke krku (rolák) a halenka dle počasí.

Nově se objevuje zapínání kapes na zip, aby do nich nepadal sníh. Kabátky se šily s dvojitým zapínáním nebo přepnutím. Materiál na kabátky byl ideální hladký. Šily se z nepromokavého gabardénu, tvídu a dyftýnu v kombinaci s pleteninou.

Nejoblíbenější barvy na lyžařské úbory byly tmavě modrá a hnědá. Další novinkou byla kapuce na kabátku.

Novinkou zimy 1941-1942 byl krátký kabátek do pasu, jakási bundička, zvaná lembržak. Šila se z látky podobné kůži.

Čepice se nosily pletené nebo plstěné. Uprostřed války byly módní malé kapucínské čepičky se stopkou a páskem pod bradu. Nejkvalitnější rukavice byly kožené s vlněnou podšívkou. Nejběžnější však byly klasické pletené palčáky. Praktická byl kombinace světlého hřbetu a tmavé dlaně.

Prádlo na hory bylo ideální z jemné vlny, nosily se i dlouhé přízové kalhoty.