Historie Československého ČK

Československý Červený kříž navazuje na Vlastenecký pomocný spolek pro Království české, který byl založen 5.září 1868 jako 13. národní společnost Červeného kříže na světě. (byl součástí "Rakouské společnosti Červeného kříže“)

Vzniku samotného ČSČK  předcházela žádost užšího výboru sociálních pracovníků prezidentu Masarykovi o vyslovení souhlasu se vznikem nové organizace a se jmenováním jeho dcery dr.Alice Masarykové do funkce předsedkyně ČSČK. Prezident této žádosti dne 6.února 1919 vyhověl. Toto datum je považováno jako oficiální datum založení ČSČK.

Stanovy ČSČK schválilo Ministerstvo vnitra ČSR dne 23.června 1919. V témže roce vstoupila Československá republika na žádost ČSCK k Ženevská a Haagské konvenci. Mezinárodním výborem ČK byl ČSČK uznán 1. prosince 1919. Počátken následujícího roku byl ČSČK přijat za člena Ligy společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce. V roce 1921 bylo výnosem ministerstva školství a národní osvěty povoleno organizovat dorost ČSČK  na školách.


1. Osobnosti Československého Červeného kříže


Dr. Alice Masaryková (3. května 1879, Vídeň, Rakousko-Uhersko – 29. listopadu 1966, Chicago, USA)

Činnost ČSČK řídila Alice Masaryková nejprve z malé úřadovny ve svém   pokoji, později z malostranské kanceláře v Karmelitské ulici, kterou ministerstvo sociální péče postoupilo pro ČSČK. Kancelář měla i na pražském hradě. V roce 1939 byly dokončeny plány nového ústředí  a sanatoria (v Dejvicích), ale jeho výstavba byla v roce 1940 německými úřady zastavena.

Alice Masaryková dala  červenému kříži pevný organizační základ a určila program jeho mírové práce. Pod jejím vedením přibíral ČSČK stéle nové úkolyzdokonaloval své pracovní metody a v mezinárodní spolupráci úspěšně reprezentoval československý stát a získával mu nové přátele.
Velký důraz kladla na řádné vyškolení sil, spolupracovala při zřízení ošetřovatelské školy a Vyšší školy sociální péče v Praze.
Alice Masaryková byla  předsedkyní ČSČK po celých 20 let. V této funkci mohla plně uplatnit své hluboké sociální a humání cítění, svou touhu pomáhat všem trpícím a strádajícím. Práce v ČK pro ni byla životním posláním, kterému věnovala většinu svého volného času i osobního života, ale často i nemalé finanční příspěvky, které šly buď z její kapsy nebo z pokladny jejího otce.
Bilance dvou desetiletí práce dr. Alice Masarykové ve funkci první předsedkyně Československého Červeného kříže je velice pozitivní. Pod jejím vedením ČSČK stal akce schopnou organizací, respektovanou státními orgány a uznávanou a podporovanou širokou veřejností, stejně jako v zahraničí.
Jednou z mnoha zásluh Alice Masarykové je myšlenka velikonočního Míru Červeného kříže. Tento svátek byl slaven jednou za rok na Bílou sobotu velikonoční. Smyslem této slavnosti bylo, aby alespoň na tři dny ustaly ve veřejném životě stranické spory a místo nich aby se hledala cesta ke společné práci pro zlepšení zdraví národa. Navazovalo se zde na středověkou ideu Tregua Dei \(Boží příměří).

Nejbližší spolupracovníci dr. Alice Masarykové

  • Mudr. Ladislav Procházka – první místopředseda ČSČK (1919-1924)
  • Generál Mudr. Vladimír Haering – druhý místopředseda (od roku 1928, pozdější předseda v letech 1938-1940)
  • Prof. PhDr. František Drtina – předseda Ústředního sboru dorostu (1921-1922)
  • Josef Tůma - předseda Ústředního sboru dorostu (od roku 1922)
  • Mudr Bedřich Welz – zakladatel samaritské organizace při ČSČK
  • spisovatelka Růžena Svobodová – ředitelka tiskové kanceláře ČSČK (1919-1920)
  • Prof. Mudr. Rudolf Jedlička – člen výkoného výboru ČSČK


Hana Benešová (rozená Anna Vlčková; 16. července 1885, Domaslavice, okres Teplice – 2. prosince 1974, Praha)

Hana Benešová, manželka druhého československého prezidenta Edvarda Beneše, první skutečná „první dáma“ naší země patří bezesporu k nejvýznamnějším ženám našich novodobých dějin. Nejen činností v ČSČK, ale i v dalších ženských, kulturních, zdravotnických a sociálních organizacích.
 
V Československém Červeném kříži pracovala velmi aktivně od jeho založení v roce 1919 až do roku 1948. Nejprve jako členka jeho prvního Hlavního stanu, poté jako čestná předsedkyně. V Československu v letech  1935-1938, tak v čele exilového Červeného kříže se sídlem v Londýně v letech 1940-1945 a po návratu do vlasti pak v letech 1945-1948.
Pro ČSČK zprostředkovávala velmi cenné domácí i zahraniční kontakty, pomáhala získat finanční prostředky i humanitární materiální pomoc ze zahraničí. Byla velmi blízkou spolupracovnicí a přítelkyní PhDr. Alice Masarykové.


2. Činnost ČSČK

Hlavním úkolem ČSČK v období mezi dvěmi světovými válkami bylo nahrazovat  nedostatky státní zdravotní správy a doplňoval ji.
ČSČK zprostředkovával styk rodin se zajatci, pomáhal uprchlíkům a zapojoval se do asanačních a profylaktických akcí proti epidemiím v prvních letech po první světové válce.
Budovaly se zdravotní ústavy a dětské prázdninové osady. Zřizovaly se poradny pro matky a děti,
ambulatoria, útulky rodiček, jesle, sirotčince, žákovské domovy, útulky pro starce, otevíral nové nemocnice a pomáhal stávajícím. Zahajoval provoz zdravotních škol ve spolupráci s americkými učiteli. Zřídil zdravotní vlak a vybudoval systém pojízdných ambulancí.
ČSČK též organizoval dopravní zdravotní službu, posílal nemocné do ústavů a pomáhal při živelných pohromách. Organizoval humanitární pomoc pro postižené živelnými pohromami, pro rodiny legionářů i padlých vojáků ve válce, pomáhal uprchlíkům z Ruska a Slovákům, chystajících s k emigraci.


Náročné úkoly začal plnit ČSČK v dobrovolném dárcovství krve v době mobilizace.

Roku 1920 převzal ČSČK do své zprávy státní ošetřovatelskou školu a zároveň prováděl i výchovu tzv. samaritánů.
Velký důraz kladla Alice Masaryková na potřeby Slovenska. V roce 1921 se zasadila se o založení Ústavu Milana Rastislava Štefánika, který byl v roce 1926 slavnostně otevřen za přítomnosti prezidenta republiky T.G. Masaryka.
 
Během hospodářské krize v 30. letech 20. století se do popředí opět posunula charitativní činnost.
ČSČK organizoval vyvařování polévek, pořádal různé ošacovací akce, zajišťoval otop sociálně slabým rodinám v zimních měsících, rozděloval potraviny mezi obyvatelstvo v nejchudších okresech, poskytoval i finanční sociální podpory.
ČSČK se zapojil i do  pomoci  v zahraničí /např. poskytl v březnu 1922 celkem 32 vagónů šatstva a potravin pro hladovějící obyvatele ruské Samary/.
Dorost ČSČK byl v roce 1936 počtem svých členů na 2.místě v Evropě a na 4.místě ve světě - měl 840.000 členů ve 38.000 třídách na 12.000 školách.


3. ČSČK za okupace

Po německé okupaci a vytvoření protektorátu Čechy a Morava byl ČSČK 5.srpna 1940 rozpuštěn, veškerý majetek ústředí, ale i místních spolků ČSČK, byl zabaven /odhad materiálních škod byl stanoven na 170 milionů předválečných korun/. I když bylo mnoho funkcionářů a členů ČSČK zatčeno, vězněno v koncentračních táborech a řada z nich popravena, ti kteří zůstali na svobodě, se aktivně zapojovali do odbojové činnosti, zachraňovali vězně z transportů a pochodů smrti, pomáhali v oblastech postižených bombardováním, při likvidaci epidemie skvrnitého tyfu v Terezíně, při Květnovém povstání v Praze, ale i na dalších místech, apod. Velmi aktivně pracovala také organizace ČSČK v zahraničí, ustavená v září 1940.
Rozhodnutím prezidenta Eduarda Beneše byl zřízen Čs. Červený kříž v Londýně, kde za čestného předsednictví Hany Benešové a předsednictví generálů Čiháka-Znamenáčka  a Vicherka se ihned ujal práce ve prospěch československých vojáků  a krajanů na celém světě.


Autor: Markéta Drahokoupilová
Odkaz: www.cervenykriz.eu
Zdroje:

- Josef Švejnoha - Alice Masaryková – První předsedkyně Československého ČK
- Josef Švejnoha – Hana Benešová – čestná předsedkyně Československého ČK