Móda za 1. republiky (1918 - 1938)

Po první světové válce došlo k velkým změnám v uspořádání některých států a tím také ke změnám politickým. Můžeme tedy směle říci, že v módě došlo k převratu či revoluci.

• 20. léta

Začátkem 20. let minulého století byly v módě zcela potlačeny ženské křivky. V módě byl najednou trend chlapecké postavy, střihy šatů byly velmi zjednodušené, rovně střižené, s výstřihy, které prodloužily krk a odhalily ramena. Pas jakoby přestal existovat - byl prodloužený, sukně se začaly zkracovat. Délka sukní došla do půli lýtek a během 20. let se zkracování dostalo až pod kolena. Zkrácená délka sukně dva prsty pod kolena se stala výrazným rysem poválečné doby. Proslavila jej Gabriella Chanel ve svém kostýmku nenápadného a střízlivého střihu, kterému odpovídalo i kratší sako.

Barva převládá umírněná šedá, béžová a černá v kombinaci se vzory rybí kosti, kohoutí stopy a to hlavně proto, že na první pohled neměly zaujmout šaty, ale jejich nositelka. Střih šatů byl obvykle košilový bez vyznačené pasové linie s nařasením na bocích.V tomto období jsou z šatníků odstraněny svazující korzety, které plně nahradily podprsenky.

Nezůstalo však jenom u oblečení, zkracování nastalo i v účesech. Jako příklad nám může posloužit postava paní správcové Maryšky z filmu Postřižiny, kterou hrála Magda Vašáryová.

Výrazným prvkem se v té době stal klobouk, který obepínal celou hlavu tzv. cloché a zvýraznil její kulatý tvar. Ke konci dvacátých let se začal nosit plochý klasický klobouk.

Tento módní trend umožňoval ženám snazší pohyb a také aktivní sportovní styl života. Šlo především o to, užít si život a být svobodný, volný.

Ideál ženské krásy: žena vamp, femme fatale, drzý vzhled

Ideálem je moderní dívka s krátkými vlasy, která nepotřebuje mužskou podporu, kouří a pije. Synonymem krásy se stává dlouhá šíje, plochá hruď, úzké boky, propadlé břicho a štíhlé dlouhé nohy.

Líčení je výrazné. Rudé rty malované do srdíčka, na očích tekuté linky výrazné barvy, dlouhé řasy a vždy upravené obočí do obloučku. Pleť hladká a matná s tvářenkou lehkého odstínu.

Prvenství Československa v dějinách evropského odívání. V letech 1929-1930 byl v Brně představen originální pokus o reformu dámského šatníku Boženy Hornekové-Rothmayerové pro výstavu "Civilisovaná žena" Ženský šatník byl založený výhradně na kalhotách. Autorka předběhla dobu nejméně o 40 let.

Protagonistky módy kalhot byly Greta Garbo a Merlene Dietrich

Marlene Dietrich

• 30.léta

V módě se navrací k elegantnímu a důstojnému vzhledu. Znakem této módy byly dlouhé sukně. Rukávy se prodloužily až na maximální délku a zároveň se zdůraznila ramena.

Délka sukně se řídila podle denní doby a příležitosti:

-sportovní oblek pod kolena,

-cestovní oblek 38 cm nad zemí

-městský vycházkový oblek 34 cm nad zemí

-odpolední společenský oblek 25 cm nad zemí

-večerní toaleta až ke kotníkům

-plesová toaleta až k zemi.

Střih sukně mohl být rovný, s vloženými záhyby, plisovanými díly a v polovině 30. let

i s rozparky. Protože je toto období i obdobím hospodářské krize, zavládla i v šatnících skromnost. Muselo se přistoupit k produkci levnějších variant oblečení. To mělo, k nevoli mnohých návrhářů, za následek vznik butiků, kde se začínaly objevovat konfekce slavných značek, neboli pret-a-porter (doslova připraveno na nošení). Na rozdíl od exkluzivních výrobků nikdo nikdy nevlastní jedinečný kus oblečení a každý se musí smířit s horší kvalitou. Začínají se objevovat výrobky z umělých vláken, jako levnější náhražky přírodních materiálů. Módní hlas našeptává ženám kombinovat několik halenek a sukní, namísto nákupu několikera šatů. Oblíbené jsou kaligrafické vzory, námořnické prvky, vzor rybí kosti nebo kohoutí stopy. Populární byla i tzv. „tyrolská móda“, pro niž byly typické bavorské výšivky a dirndly. Velkou oblibu získává i pletená a sportovní móda. K doplňkům patřily kabelky, kloboučky, rukavičky a střevíce. Klobouky působily jednoduše, ať to byly kloboučky malé čí větší s ohýbanou krempou, které se nosily na boku hlavy. Móda i v těchto letech nezasáhla pouze odívání, ale i líčení a účesy.

Ideál ženské krásy: bohyně v pánských oblecích, jemný vzhled

Navrací se ženské křivky – prsa, pas a boky.

V líčení se důraz kladl na oči. Ty byly silně orámovány s nepřirozeně dlouhými a hustými řasami (většinou umělými). Obočí velmi úzké namalované do půlkruhu. Rty výrazných kontur, ale tlumených barev. Zvýrazňovaly se lícní kosti, jemným stínováním.

V účesech byla hitem pokládaná vlna, která působila hladkým dojmem, postupně se vlasy prodlužovaly až na ramena a natáčely se do lokýnek nebo velkých vln, které byly bohaté hlavně u brady. 

Móda za 2. republiky (1.10.1938 - 4.3.1939)

Druhá republika byla dobou nelibosti k Anglii a Francii. Jejich zradu v době Mnichova lidi prožívali velice intenzivně. To se projevilo i v přístupu k světové módě, od které se česká móda distancovala. V průběhu války se vliv francouzské a anglické módy postupně začal vracet, ale německá móda dirndlů, bílých podkolenek a dalších německých doplňků byla zcela zavrhnuta. Naopak byla pozornost obrácena k českým tradicím. Na oděvech se objevují prvky z národních krojů, jakožto i samotné kroje se stávají velmi moderními nejen na venkově.

Na to byly nuceni reagovat mimo jiné i výrobci spodního prádla, podprsenek, korzetů apod., které už neměly prsa popírat, ale naopak je měly zdůraznit.

Dalším z trendů byly jednoduchost, skromnost, šetrnost. Oděvy měly působit střízlivě. Výstřednost se tolerovala jen na kloboucích. Bylo-li za potřebí večerních šatů, stačilo ty staré ozdobit krajkou či květinou. Vzhledem k tomu, že střihově nedocházelo k výrazným změnám, bylo možné starý kostýmek oživit novou halenkou či doplňky. Praktičnost a funkčnost byly upřednostňovány před okázalostí. I díky tomu se v Československu tak úspěšně uplatňoval funkcionalismus.

U šatů je stále módní širší aranžovaný pas vybíhající vpředu do špičky. Totéž je uplatňováno i na sukních. Na pláště, paleta a kostýmy byly používány proužkované či kostkované vlvněné látky.

Klobouky zůstaly malé. Co jim scházelo do objemu, doháněly výškou. Pro mladé ženy se do společnosti hodily malé kloboučky zavázané pod bradou závojíčkem. Mohly jsme jej vidět va filmu Kristián na Adině Mandlové. Byl to model z autorské dílny Hanny Podolské.

Novinkou jara 1938 byly jednobarevné lehké šaty doplněné květovaným pláštěm. Do té doby tomu bylo naopak. Módní barvou halenek byla fuchsiová. Sukně se nosily plisované a skládané. Opět se do módy vracejí slaměné klobouky. Nosily se jak k hedvábným šatům, lehkým plášťům či kostýmům, tak i k plážovým oděvům.

S podzimem 1938 přichází do módy dlouhé rozšířené rukávy stažené do manžety. Šaty zůstávají s širšímy pasy. Dominantní barvou byla vínově červená ve všech odstínech a pak všechny odstíny hnědé a modré. Kloboučky se nosily všech tvarů, ať to byly ploché slamáčky, klobouky se závoji či zdobené peřím, toky i klobouky typu breton. Záleželo jen na tvaru tváře. Posazeny byly na temeni nebo do čela. K běžnému vycházkovému obleku byl vhodný i baret, který se nosil na stranu. Byl to téměř povinný doplněk studentek či mladých dívek.

Móda za protektorátu (1939 - 1945)

Válečný režim nutil k úspornému šití, využívání starých modelů, které se přešívaly, upravovaly dle nových trendů. Z rozpáraných starých oděvů se pomocí kombinací šily nové. To vše většinou vlastní domácí tvorbou. Této době se též říkalo "Doba zbytků". Kombinování různých materiálů a přešívání se stalo módním požadavkem. Spojování dvou materiálů již nebylo záměrem, ale nutností. Z nouze ctnost se stala předmětem propagandy.

Přešívalo se možné i nemožné, například sukně z pánských kalhot. To bylo možné jen díky tomu, že pánské nohavice byly velmi široké. "Ze dvojího jedny", to bylo heslem, které přesně vystihovalo způsob zhotovování nových oděvů. Starší šaty a halenky se využívaly jako podšívky. Nejčastěji vznikaly z odlišné látky manžety, límečky, sedla, vsadky do halenek a sukní, které je umožnily prodloužit dle potřeby. Stačilo jen zbytek látky z kabátku našít jako légu na sukni či z látky sukně našít kapsičku na kabátek apod.

Z přešívání též pramenila obliba nejrůznějších skládání, sámmování, štepování, prošívání a podobných zdobících technik. Tím se daly dobře zamaskovat švy, které vznikly při párání původního oděvu. Toho se dalo docílit i našitím sametky. Tyto techniky umožňovaly, pokud švadlena ovládala dobře své řemeslo, zdůraznit tvary ženského těla tak, aby působilo štíhle, ale zároveň plně, jak to odpovídalo trendu.

Přešívání oděvů propagovaly i módní přehlídky. Ty byly určeny nikoliv pro veřejnost, ale pro mistry z oboru, aby je inspirovali.

Široké využití měly u pleteniny. Ručně pletené pulovry se vypáraly, příze znovu navinula, aby se narovnaly záhyby. Z vlny se pak dal uplést nový oděv.

Od září 1944 se přešívání stalo jediným státem povoleným způsobem zhotovování oděvů. Vyšel zákaz šít nové. Krejčí směli jen upravovat starší oděvy.

V ramenou bylo použito vycpávek a pas zúžen tak, aby vznikla nápadná vodorovná silueta. Na rozšířené ploše hrudi se začínají objevovat kapsy, sedla a náběry, podobně jako na zadním díle. Šaty a sukně v pase přiléhají, od pasu dolů pak dostávají sklady a rozšířený tvar. Tuto linii vystihuje písmeno X. Délka sukní, šatů a kabátů je zkrácena ku kolenům. Většina oděvů je jednobarevná, ze vzorů se ujaly puntíky. Neodmyslitelnou součástí jsou tenké (pavučinkové) punčochy v zadní části se švem. Jsou v barvě lehce opálené pleti. Střevíce se nosí s vyšší podešví a podpadky, aby žena vypadala vyšší a suverénější. Typickou pokrývkou hlavy je turban, buď uvázaný z prostého šátku nebo kloboučnicky zpracovaný. Klobouky se předělávají, často svépomocně, aby byly každou sezonu nové.

Ekonomika v době války znamenala vstup žen a dívek do pracovního procesu, protože muži byli nasazováni do války. Kalhoty se staly běžhou součástí ženského šatníku. Oblíbené jsou též kalhotové sukně, vhodné pro jízdu na kole. Upřednostňuje se praktičnost a minimální zdobení.

Potraviny a ostatní věci byly jen na příděl, obyvatelé dostávaly tzv. Potravinové lístky, později též šatenky. V důsledku toho se začal velice rychle rozvíjet černý trh. Díky tomu bylo možné si pořídit nedostatkové zboží i ve větším množství. Protože základních potravin byl nedostatek a příděly poměrně malé, obyvatelstvo bylo nuceno nakupovat zboží na černém trhu. Ceny potravin na černém trhu byly ale mnohem vyšší, než oficiální ceny, takže vrstvy sociálně slabšího obyvatelstva mohly tento způsob doplňování zásob využít jen zřídka.

Na černém trhu se platilo za pánský oblek i 20 000,-K.

1 šatenka = 5m látky na rok = 1 šaty z 5 m látky + příprava + nitě + práce = 1 šaty ročně

Širší vrstvy obyvatel šijí u místních krejčích, bohatší vrstvy a hvězdy filmového plátna pak v módních domech a salonech. Dámy jako například herečka Adina Mandlová v paláci Adria v Módním domě Hanny Podolské, Marthe Loef, Módním salónu Madlén Marie Krásné, páni pak u prestižního pánského krejčího F. Fialy a V. Záruby. Luxusní obuv pak u oblíbeného Papeže či Pollaka. Neméně luxusní kufry a kabelky u Josefa Nachtigalla.

V této době je běžné nechat si ušít kostým, oblek či kabát přímo na míru. Švadleny šijí blůzky, košile, šaty a dětské oblečení. Na zakázku se pořizovalo též prádlo, klobouky a obuv.

Byla tu velmi rozvinutá průmyslová výroba konfekčních oděvů i obuvi. Nejznámějšími konfekčními firmami byly Nehera, Rolný. Obě sídlily v Prostějově. Firmy vyráběly konfekci v několika kvalitativních i cenových hladinách. V obchodech si zákazníci mohly koupit nejen oděv, ale i všechny nezbytné doplňky a boty.

Další velkou a světově uznávanou firmou byl obuvnický podnik BAŤA. Ten vyráběl nejen obuv, ale i punčochové zboží a pneumatiky. Baťova obuv byla levná, líbivá a přesto kvalitní. Výroba šla cestou jistoty. Luxusní obuv z hadinky vyráběla jen v malém množství, zaměřovala se na běžného zákazníka.

Síť prodejen po celé republice zajištovala kromě širokého výběru obuvi i formování punčoch, opravy bot a punčoch, našívání nových chodidel na ponožky a punčochy, ale i pedikúru a sortiment gumových hraček pro děti. To, že v prodejnách zdarma čistily obuv bylo samozřejmostí. Za války produkovali nejen pneumatiky pro wehrmacht, ale i součásti letadel a raket, lafety pro námořní děla apod.

Strategií firma Baťa byly ceny končící na číslici 9, kterou převzaly i další firmy jako např. NEHERA a ROLNÝ. 

Ideál ženské krásy: dospělý, smyslný, nepovrchní a nevyzývavý vzhled

Stejně jako v módě i v líčení se upřednostňuje jednoduchost a skromnost. Oči se malují povětšinou jen řasenkou. Obočí je tenké, později se více upravovalo do přirozeného vzhledu. Rty opět rudá rtěnka.

Vlasy se nosí delší, zarovnané po ramena a lehce vlnité. Oblíbené byly různé drdoly v horní části hlavy, hlava vypadá úzká a dlouhá.